Autorem snímku je jilemnický lékař Jaroslav Feyfar. Své lékařské poslání  a cesty za pacienty po horském okrese si zpříjemňoval bohatým  duchovním životem a četnými koníčky, v nichž významné místo zaujímala fotografie. Věren původnímu významu slova ,,amatér” (od amare - milovat)  fotografoval  pro svou vnitřní radost, co ho zaujalo a pobavilo, podvědomě a spontánně. Byl vynalézavý a technicky zdatný, s fotografiemi různě experimentoval. Vlastnil několik fotoaparátů, mezi nimi i stereopřístroj na desky formátu 13 x 18 cm. V tomto případě si s ním zaexperimentoval s pomocí masky,  která mu umožnila postupně zobrazit na jednu velkou desku pětici expozic. Fotopřístroj umístil na stativ, ten postavil proti stráni jejich domu, kde v Jilemnici bydleli, zaostřil na matnici, umístil skleněnou desku a poté masku, která odkryla vždy pouze část desky. A když se v ulici objevila zajímavá figura, oslovil ji, ona se zastavila a fotograf stiskl spoušť a masku posunul. Že na nějakém tom milimetru při posunu nezáleželo, je z kontaktní kopie z negativu zřejmé, neboť mezery mezi snímky jsou různě velké.  Technické detaily a důvod tohoto experimentu neozřejmil ani jeho syn Zdenko, známý fotograf Krkonoš. Ten stejně jako otec vystudoval medicínu. Fotografie mu ale natolik uhranula, že se jí věnoval profesionálně a obětavě pečoval i o fotografický odkaz svého otce. 

         Lidé se museli kvůli fotografovi zastavit, jinak by nebyli zachyceni ostře. Na prostředním snímku ostatně vidíme na pozadí dámu v pohybu. Jilemnický lékař tak osobitým způsobem zachycoval své potenciální pacienty... Protože se zachovalo více takto exponovaných desek, je zřejmé, že nešlo o chvilkový rozmar. Feyfarova ,,Galerie typů z Jilemnice” byla nejspíš jakousi zábavnou hrou s kolemjdoucími, než nějakým dlouhodobým studiem ,,městských typů”.  Lidé, kteří věděli, že jsou fotografováni, se patřičně v tomto směru stylizovali, případně prováděli drobné legrácky podle svého postavení, věku a nátury. Samotná idea zachytit člověka v určitém prostředí, v němž se portrétovaný vědomě stylizoval a prostředí jej vhodně doplňovalo, má v dějinách fotografie své významné místo až do současnosti. 

Psáno pro Reportér Magazín v únoru 2015.