Kolem přelomu 19. a 20. století se staly oblíbenou podívanou živé šachy. V září a říjnu 1895 se na Národopisné výstavě odehrávala před nadšenými diváky zuřivá bitva, v níž bojovaly šiky Jiřího z Poděbrad a uherského krále Matyáše. Výsledek šachové partie v historických kostýmech byl ovšem předem znám. 

Na výseku ze šachovnice vidíme, že účastníků hry není 32, jak bychom očekávali, ale možná desetinásobně více. Ti dobří, oddíly krále Jiříka, jsou bílí, ti zlí jsou černí. Ve středu na bílém oři je Johana z Rožmitálu, česká královna a manželka Jiřího z Poděbrad. Ta byla manželovi také významnou rádkyní v politice  a vítězné bitvy s Matyášem Korvínem u Vilémova 27. února 1469 se vskutku zúčastnila. Jako jediná česká královna pocházela z domácí šlechty. To všechno bylo asi důvodem, proč byla z českých dějin pro šachovou partii  zvolena právě tato bitva. Již předtím byla šachová bitka v areálu pražského výstaviště u Královské obory - Stromovky svedena na Jubilejní výstavě v roce 1891.  V roce 1908 tu zas došlo k šachové šarvátce mezi Janem Žižkou a Zikmundem Lucemburským…

Poprvé byla imitace historické bitvy u Vilémova svedena v amfiteátru výstaviště 15. září 1895 ,,dle návrhů pp Dobruského a Moučky”. Pro velký ohlas  byl tento šachový turnaj s předchozím průvodem po Národopisné výstavě  opakován za týden a pak znovu 28. a 29. září a 6. října. V reprezentativní knize o výstavě  se dočteme (na s. 531), že ,,Pověst jeho byla tak veliká, že později podle jeho vzoru zařízen byl podobný velký šachový turnaj r. 1897 v Petrohradě”. Národní listy o dojmu ze hry referovali, že ,,Kdežto král Uhrů (černých) jest ustavičně v činnosti, prováděje svými četami různé taktické pohyby, aby ušel zajetí, král Čechů (bílých) klidně ze svého komoně přehlíží celý šik bitevní a pouhým pohybem ruky vládne svými četami”. Na snímku je český král poněkud mimo (ztrácí se  v koutě na H7) a záběru zřetelně dominuje královna. Jak známo ze školy, ,, Po skončené bitvě … král Jiří, ač Matyáše i s vojskem zničiti mohl, volně mu odtáhnouti dal k velké nespokojenosti národa”, jak poněkud trpce si povzdechl v knížečce vydané u příležitosti oné partie s popisem jednotlivých tahů iniciátor akce Jan Dobruský.  Nejpočetněji na snímku jsou zastoupeni pěšáci, tedy ,,lid”. Hra se již evidentně chýlí k závěru, který nastal  32. tahem, kdy ,,Matyáš odtržen od svých nadobro, sevřen oděnci bojovné královny Johanny” (,,H5 - f3+ mat”). 

Šachová bitva byla především atrakcí, ale při znalosti historického kontextu mohla evokovat  jisté poselství. To mohlo být i to, že vstřícnost se v politice nevyplácí. Jak známo, velkomyslně propuštěný Matyáš se posléze dal korunovat v Olomouci za českého protikrále, v čemž ho část domácích stavů podpořila…

Šachovou partii, která byla zároveň hraným živým obrazem, fotografovalo na Národopisné výstavě více fotografů. Mezi nimi fotoamatér Jan Němeček. Kabinetku L.J. Čecha se světlotiskem šachové partie si mohli zájemci koupit spolu s mnoha dalšími snímky upomínajícími na výstavu. Její vydavatel jich číslovaných vydal padesát, šachová hra má číslo 46…  Stejná snímek je uveřejněn i v knize o výstavě na s. 528. 

Psáno pro Reportér Magazín.

Originání snímek se nachází ve Sbírce Scheufler a jeho užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.