Věci velikánů se stávaly předmětem kultu obdivovatelů i sběratelů, ať již to byly v dávné minulosti ostatky svatých, nebo v současnosti osobní předměty popových hvězd. Mohly to být papuče Járy Cimrmany, brýle Johna Lennona nebo kolébka, v níž houpali malého Františka Palackého, budoucího historika českého národa.  Žádný z historiků se tolik nezapsal do povědomí Čechů jako on...

Národopisná výstava českoslovanská měla ukázat sepětí lidu Království českého s ostatními příslušníky slovanského kmene. Odkazem na lidové tradice měla podpořit sebevědomí Čechů, které posiloval svým dílem také Palacký a je tedy logické, že byl na výstavě významně připomenut.  Akce navázala na Jubilejní výstavu, konanou na stejném místě u pražské Královské obory čtyři roky předtím. Ta tehdy dokládala technický um,  vynalézavost  a industriální vyspělost Čechů. Poprvé v takovém rozsahu na ní fotografie prokázala svou propagační funkci, na žádné jiné výstavě u nás před tím nebylo zastoupeno tolik fotografů! Národopisná výstava  svými fotografickými dokumenty ji v tomto směru ještě předčila, i když například její návštěvnost i ohlas byly menší.  Již v prvním ročníku časopisu Fotografický obzor, který byl orgánem našeho nejstaršího fotografického sdružení Klubu fotografů amatérů v Praze, najdeme výzvy k fotografům, aby pořizovali snímky pro tuto velkorysou akci. ,,Čestná povinnosť každo příslušníka národa českoslovanského jest, by naší národopisnou výstavu  podporoval a kruhy naše fotografické svou úlohu vykonávají zajisté také plnou měrou... Zvláště upozorniti dlužno na rodné domy vynikajících mužů i žen a jejich pomníky, sochy i rovy...” Podepsán Fotografický odbor národopisné výstavy česko-slovanské  v Praze v červenci 1893. 

Výstava byla zahájena 15. května 1895.  Kolébka Františka Palackého byla  umístěna v hlavním výstavním paláci  a tvořila součást ,,oddělení valašského”.  V rozměrné knize  Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895, vydané Janem Ottou s věnováním ,,Posvěceno lidu českoslovanskému” si můžeme přečíst popis této expozice: ,,Střed valašské výstavky tvořila skupina figurin, na nichž možno pozorovati všecky odstíny  kroje národního, se sochou rodáka valašského Palackého, a s rodinnou památkou po něm, kolébkou. S protějším interieurem byla tato skupina přitažlivým bodem ... i pro široké obecenstvo”. Na kolorovaném diapozitivu Františka Krátkého se však hlavní předmět zobrazení - kolébka a nad ní busta poněkud vytrácejí a hlavní divákovu pozornost upoutává muž ve zlatém řezu snímku. Drží si hlavu a dívá se do knížky. Vzhledem k blízkosti kolébky historika a pozici na Národopisné výstavě  bychom mohli hádat, co si asi čte. Obsahem jeho přemítání bylo nejspíš něco z českých dějin a jeho postoj naznačuje, že to není čtení lehké. S Cimrmanem v nadsázce možno říci, že šlo o téma ,,Naše slavné prohry”... Jistěže takto prvoplánově nemůžeme výjev s figurínou, kolébkou a bustou interpretovat, nicméně na jedné straně výjev sice evokuje poctu slavnému rodákovi z Valašska, na druhé straně však dává najevo jistou těžkomyslnost. Bezděky probouzí domněnku, zda tato těžkomyslnost dlouho nebyla jakousi ,,národní vlastností” , když ,,300 let jsme trpěli”, když se nám vládlo z Vídně, když jako nejslavnější vzepětí Čechů se jevila  anarchie doby husitské, atd. Jak jinak se vysvětlovat tu těžkou hlavu v dlaních u kolébky slovutného historika? 

Psáno pro Reportér Magazín.

Originál snímku se nachází ve Sbírce Scheufler. Jakákkoliv jeho užití včetně stažení je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.