Hony byly oblíbenou aktivitou aristokracie a pro mnohé to byla součást v těchto kruzích běžného životního styku. Na snímku poznáváme  v kočáru Františka Ferdinanda d`Este. Mohutně pokuřuje, což po prodělané tuberkulóze může překvapit, a s kýmsi rozpráví. Totožnost dalších mužů sedících v kočáru se už nepodařilo zjistit.  Postava v popředí a zády je Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca, který sídlil na zámku v Průhonicích. Lokace a datace snímku nejsou jisté, není se o co konkrétně opřít. Je možné, že fotografické zobrazení z honu byla vytvořeno ve středních Čechách, patrně u Konopiště nebo u zmíněných Průhonic. 

  Lovecká vášeň Františka Ferdinanda d`Este je dostatečně známá i to, že na mnoha honech jej jako fotograf doprovázel Rudolf Bruner-Dvořák. Ten následníkovi trůnu, který jej obdařil titulem ,,Momentní fotograf Jeho císařské a královské Výsosti Nejosvícenějšího  pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este“ snímky z honů věnoval či prodával. Momentky fotograf také šikovně nabízel dalším zúčastněným. Některé z odpovědí  šlechtických či dvorských kanceláří  na tuto aktivitu byly i lehce kuriózní.  Například v listu ze 4. ledna 1906 Jeho Veličenstvo saský král s díkem přijalo jako dar momentní fotografie z lovu v Roudnici a poručilo poslat fotografovi částku 30 krejcarů za ,,nutné výdaje” (zřejmě poštovné). Nebo sekretariát arcivévody Friedricha v Prešperku tlumočil, že arcivévodkyně Isabella shledala cenu 2 zlaté za snímek příliš vysokou, a proto zasílá účet zpátky k „přepracování“. Občas také si Veličenstvo, Jasnost, atp. snímky prohlédli a ocenili jejich ostrost a zdařilé provedení a vraceli je s díky zpátky, ale nejčastěji byly snímky  „s potěšením přijaty.“

  Tento záběr je zajímavý tím, že jde o zcela nearanžovaný záznam akce. Žádné Pozor, vyletí ptáček! se zde nekonalo. Fotograf jen hbitě a spontánně zobrazil bavící se společnost, přičemž se mu podařilo vtisknout  snímku určitý kontrast situace. Honorace nedbale v kočáru, honební lid v pozadí. Jedná se patrně o snímek před honem, protože honci na dlouhých tyčích nic nenesou. Po honu by tam byly například řady zavěšených zajíců. Kontrasty  Bruner-Dvořák fotografoval velice rád. Role hraběte Silva-Tarouca není ze snímku zřejmá, ale z kompozičního hlediska je jeho přítomnost vítaná, protože dává vyobrazení prostor. Kdyby v záběru poblíž zlatého řezu nebyl, působilo by pouhé zachycení kočáru a lidí vedle něho dost ploše. Díky hraběti, i když je zády,  má fotografie ony tři známé kompoziční plány a působí tak plasticky. Je pěkné, že fotograf i v momentce nadřadil kompoziční složku před významovou.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.