Snímek má jasné tři kompoziční plány, které zvýrazňují jeho plasticitu. Pozornost přitahuje mohutné koňské pozadí v popředí, ale jádrem kompozice je kmen stromu, za nímž je na stativu umně skrytá  fotokamera, jejíž matnice působí jako oko. Strom současně odděluje pravou polovinu záběru s oním zadkem ve zlatém řezu a levou polovinu s dalším koněm, stojícím pod rovinou terénu. Celek s různými úrovněmi terénu působí trochu jako kulisy, scéna z divadla. Všechny tři části snímku působí rytmicky, ladně a promyšleně. U fotoaparátu ve středu kompozice bychom očekávali fotografa, ale ten je zřejmě za druhým přístrojem, jímž vznikl tento snímek. Komora na mohutném stativu má vskutku klíčovou pozici a ve spojení s koňmi symbolizuje  fotografovu lásku ke koním a k Pardubicím a jejich dostihům, které podle svých vzpomínek Josef Pírka fotografoval od roku 1877 (doloženo ovšem až 1880) do roku 1937… Od významných zákazníků z řady zemí, kteří pravidelně navštěvovali pardubické dostihy a hony, získal  množství titulů a cen. V kruzích aristokracie se dokázal obratně pohybovat a byl jako fotograf všeobecně ctěn. Po vzniku republiky jej zasáhla jistá kampaň proti jeho osobě spojená s obecným parodováním všeho starorakouského a šlechtického, když  byl jako epizodická postava Josefa Dýchavce v parodistickém duchu zachycen v románu Jana Václava Rosůlka Huláni a kavalíři. V následném  soudním sporu roku 1928 Pírka zvítězil.  Na výstavě Sto let české fotografie, uspořádané v Praze v roce 1939,  měli jen dva  žijící fotografové  vlastní  expozici - František Krátký a Josef Pírka, který byl označen jako „nejstarší žijící český fotograf z povolání“.  Vystavoval většinou „malby na fotografickém podkladě“. Na své 81. narozeniny exponoval  svou poslední fotografii - snímek pardubických fotografů jako gratulantů. Den po narozeninách zemřel.

Za Pírkův nejvýznamnější fotografický odkaz se v současnosti  považují  snímky z prostředí dostihů a honů, v nichž svou významnou roli sehrála důvěrná znalost prostředí a dlouholetá zkušenost. Četné Pírkovy fotografie byly skicou k vytvoření malířského obrazu, tím byl Pírka mezi profesionálními českými fotografy výjimečný.  Možná i tato kompozice s opuštěným fotoaparátem měla být být předlohou pro malbu. I když fotografování ho živilo, srdcem byl malíř. Ten jak známo má proti fotografovi vždy výhodu, že začíná z prázdné plochy, že není omezen realitou, zatímco fotograf z již dané skutečnosti svůj obraz vybírá.

Psáno pro Reportér Magazín.

Originání snímek se nachází ve Sbírce Scheufler a jeho užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.