Poškozený negativ formátu 13 x 18 cm obrací pozornost  do reality Ruska roku 1896, kdy se vedle korunovace nového cara v Moskvě konala v Nižním Novgorodu Všeruská průmyslová výstava. Můžeme ji přirovnat k naší Jubilejní výstavě v Praze o pět let předtím, jen ta v Rusku byla poněkud rozsáhlejší a bombastičtější. Češi s oblibou sledovali aktivity velkého slovanského bratra, takže nepřekvapuje, že se na tuto výstavu, případně i korunovaci, zajelo podívat několik známých osobností, mezi nimi i fotograf František Krátký. Ten tehdy v Rusku pořídil řadu namnoze unikátních snímků. Pánové v neevropském oděvu  na tomto vyobrazení fotografovi pózují před jedním z výstavních pavilonů, který se skví novotou a kolem je liduprázdno. (,,Výstava až zarážela svou smutnou prázdnotou…”). Dvojici můžeme symbolicky brát jako společenství různých národů velké země, včetně prolínání Evropy a Asie a tak to zřejmě chápal i fotograf jako důvod v aranžmá postav a ,,stisku spouště”.  Na výstaviště se kolínský fotograf Krátký jistě setkal s Františkem Kmochem, který tam s kapelou hrál v Hotelu d`Europe,  a teoreticky tam mohl potkal Leoše Janáčka a Viléma Mrštíka, který tam ovšem odjel o něco později  než Krátký a to  jako dopisovatel  deníku Staročechů Politik. Mrštík o své cestě do Ruska napsal  nedokončený cestopis, který knižně vyšel až roku 1992 pod názvem Cesta do Ruska s podtitulem Listy z Nižního Novgorodu 1896 (Arkýř). Z krásného textu vyplývá, jaké obrovské  rozčarování Mrštíkovi  Rusko způsobilo: „Chtěl jsem psát hymny na Rusko a budu psát litanie. Zadobře je se podívat do světa, má-li kdo svůj domov rád, má ho pak rád dvojnásob. Rusko je ta poslední velmoc na světě, která by nás k závisti snad nutila, že nejsme v něm. Bůh zaplať, že ne. Bůh nedej, aby se tak jednou stalo.“ (s.150).  Je zajímavé, že Mrštík se po své cestě stal odpůrcem všeho ruského, kdežto třeba Janáček se z téže akce prý vrátil jako nadšený rusofil.
    Negativ je, jak vidíme, dosti poškozen a můžeme jej brát i jako příspěvek k diskusi o digitálním čištění. Fotografie mají právo na svůj původní lesk a fotograf by snímek zcela jistě neprezentoval se škrábanci a poškozeninami emulze. V této prezentaci současné podoby negativu  je i jistá symbolika: ani Krátký ani Mrštík tuto svou práce nepublikovali. Každopádně citlivě  vracet poškozeným fotografiím původní čistotu  je mnohahodinová piplačka, kterou ale chápeme jako výraz naší úcty k práci ,,starých fotografů".

Psáno pro časopis Reportér Magazín.
Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.