Rudolf  Bruner-Dvořák  měl být podle rodinné legendy kupcem, ale v šestnácti spadl ze stromu, což mu způsobilo zranění páteře a vytvoření hrbu. Rodina poté určila, že se vyučí fotografem. Což bylo šťastné přikázání, protože jako fotograf byl mimořádně úspěšný. Fotografování portrétů v ateliéru ho ale neuspokojovaloo, proto se brzy soustředil na zachycování reportáží. Označoval se jako ,,momentní fotograf” a do dějin fotorafie se zapsal jako průkopník fotografické reportáže a spolupráce fotografa s obrazovými časopisy. 

   Na snímku jeho o šestnáct let mladšího bratra (a dědice firmy) se fotograf  Rudolf Bruner-Dvořák poněkud ztrácí mezi parožím všeho druhu a fotopřístroji. Ty jsou rozestavěné poblíž fotografa a na snímku jsou zřejmě i proto, aby zdůraznily fotografovo vybavení a zároveň jeho majetnost. Je jich napočítáno celkem 22, od miniaturních detektivek a stereopřístrojů nahoře na poličce po obří formát, možná 50 x 60 cm, ležící na podlaze. Patrně některé byly jen sběratelskými kousky a fotograf je nepoužíval. Jeho nejoblíbenějším fotopřístrojem byla totiž vzpěrová komora na desky formátu 18 x 24 cm. U přístrojů je opřeno o zeď několik dřevěných stativů.

   Na stolem fotografa je obraz rodiny Františka Ferdinanda d`Este, který patrně namaloval  jeho bratr malíř František Dvořák a to nejspíš podle bratrovy fotografie. V oknech jsou fotografické vitráže, diapozitivy v rámečcích, tehdy velmi oblíbená výzdoba. V levém okně je patrný mohutný odlesk  od magnésiového blesku, kterým se interiér přisvítil. Paroží se žárovkami  na stropě působí velmi bizarně, stejně jako zdi poseté trofejemi. Není však známo, že by fotograf kromě snímků lovil také zvěř, takže je pravděpodobné, že trofeje byly dary od různých aristokratických příznivců. Včetně oněch vycpaných ptáků. Ve vitrinách bylo množství památek na fotografovy cesty Evropou, protože cestování byla pro Rudolfa Brunera-Dvořáka vášeň. Také obrazy po zdech zrcadlí záliby fotografa a jeho společenské ocenění. Některé možná byly namalovány podle fotografií z honů nebo dostihů. Úplně vlevo je mohutný telefonní přístroj.  

   Přijímací  salon Rudolfa Brunera-Dvořák, který byl zároveň jeho kanceláří, měl ve fotografovi vyvolávat vzpomínky. Působí nejen bizarně a z dnešního pohledu nevkusně, ale nepochybně se návštěvníkům zapsal do paměti. Svým způsobem vzbuzuje i sentiment. V době vzniku tohoto snímku byl Rudolf Bruner-Dvořák již stárnoucí nemocný muž, kterého pronásledovalo jeho zranění z mládí. Pořídil v té době i závěť a svěřoval stále více práce svému bratrovi. I tato fotografie byla vytvořena asi pro osobní upomínku. Nešlo o žádný propagační snímek, to by byl více technicky precizován. A kde se jeho salon spolu s pracovními prostorami nacházel? V Palackého ulici v centru Prahy, ve třetím patře domu, kde je dnes poliklinika.

Psáno pro Reportér Magazín.

Originání snímek se nachází ve Sbírce Scheufler a jeho užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.