Skoro každá fotografie má svou historii, jen to u většiny nevíme. Není to možné, takže se hádá.  Proč vlastně takový snímek vznikl, co jím chtěl jeho autor říci, pokud vůbec jím chtěl povědět? Odskočila si dívka ze sauny, byla členkou klubu otužilek, chtěla jen svému milému udělat radost? Ten takové fotografování mohl chápat i jako povzbuzení  k milostné předehře, která pak následovala  v teple stavení, které tušíme na pozadí. Aby měl lepší a prostorový pocit, fotoamatér provedl  záběr stereo, takže při prohlížení doma v teple viděl tělo pěkně plasticky. Nebo se autor snímku cítil jako umělec s velkým U a své inscenované záběry s modelkou chtěl prodávat? Nevíme, autora neznáme. Jisté je jen to,  že snímek vznikl v Československé republice a soudě podle účesu někdy v polovině dvacátých let minulého století. Nešlo na něm o žádnou symboliku, snahu o umělecké vyjádření, nějaký jinotaj, prostě jen o mírně neobvyklé zobrazení ženského těla, o jeho vystavení na odiv a patrně jen na odiv čistě soukromý. Ostatně takových snímků v tomto žánru vzniká většina. Z hlediska kompozice se na nahé děvče v lodičkách na sněhu můžeme dívat jako na příklad uplatnění kontrastu v kompozici. S pocitem kontrastu a jisté nepatřičnosti nahoty na sněhu bychom se však nedívali na obrázek na stejném  místě v létě, kdy  by obdobný postoj nebyl ničím než výstavou těla. A mnozí by v něm možná viděli kýč, zejména když u dívky  a břízek by ještě rostly  mochomůrky. Nebo křemenáče? Chápání kýče je každopádně věcí velmi  individuální a stejný akt může vzbuzovat velmi pestré reakce.

  Vztah akt a fotografie je v dějinách fotografie ovšem nadmíru důležitý, neboť odráží celospolečenské mínění o fotografii. Případné soudní spory nad zabavenými fotografiemi aktů v prvních šedesáti letech fotografie končily většinou v neprospěch fotografa, neboť se soudilo, že fotografie není umění, tudíž fotograf  aktů nemůže být schopen umělecké stylizace, tedy ani snímek není umělecký a představuje tak obchod s nahotou a tudíž je trestný... Až tvorba  uměleckých fotografů piktorialistů přesvědčila puritánskou veřejnost, že fotografický akt může být uměleckým dílem. A po uznání uměleckého aktu se tak vlastně vytvořil  argument pro přijetí celé fotografie mezi "vysoká umění". 

   V době vzniku tohoto snímku byla již atmosféra ve společnosti jiná a případný náhodný divák by na fotografa a dívku ani nehnal policii pro mravnostní delikt. U nás, leckde jinde ano. A třeba té dívce ani nebyla zima, hřál ji žár lásky.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.