František Ferdinand d`Este se jak známo věnoval lovecké zálibě ve zvýšené míře. Tuto zálibu pěstovala řada aristokratů, hony byly součástí jejich životního stylu. Pokud by se nejednalo o srnce parukáře a následníka trůnu, nebyl by záběr vůbec zajímavý. Jde o typický upomínkový snímek, který jen říká: toto zajímavé  jsem ulovil. Setkání se srncem parukářem bylo ovšem mimořádné. ,,Paroží” takového srnce jako důsledek zranění varlat rostlo zdeformované, na lebce měl cosi jako paruku, což takovému postiženému zvířeti dalo název - parukář. Časem  mu totiž tato ozdoba ztěžovala  pohyb a komplikovala život, takže v jeho zabití možno spatřovat cosi  jako akt milosrdenství. Možná tato skutečnost vysvětluje jistou netečnost hlavní osoby snímku ve vztahu ke zvířeti.

       Záběr Rudolf Bruner-Dvořák vytvořil ze silného podhledu, takřka od země, aby právě dominovala hlava srnce a jeho výrůstky, za které pánové pro názornost srncovu hlavu drží. Jeden z mužů podle přílby je asi četník. Lovec, František Ferdinand d`Este, stojí opodál  trochu toporně, jako by se ho děj příliš netýkal, nebo byl v rozpacích. Pušku přes rameno, žádný vítězný postoj lovce. Vlastně se ani nejedná o typický skupinový snímek, kde obvykle ten hlavní bývá uprostřed. Záběru dominuje zabitý srnec a lid. Aristokrat má odstup. Je otázkou, nakolik toto aranžmá bylo výsledkem momentální fotografovy nahodilé improvizace, nebo bylo promyšlené, či jej nějak ovlivnil František Ferdinand. Snímek je každopádně především o srnci, ne o následníkovi trůnu jako lovci a jen tím je jako upomínkový obrázek zajímavý.   

     Dobová zvětšenina je uložena na zámku Konopiště v albu, ve kterém jsou dokumentovány akce Františka Ferdinanda d`Este v roce 1905. Ten ostatně měl vřelý vztah k fotografii a patřil k nejfotografovanějším českým aristokratům své doby. Datum srncova skonu  je určeno ze zástřelného listu. Konkrétní den pomohl určit znalec života následníka trůnu RNDr. Jiří Chramosta. Originální negativ je ve Sbírce Scheufler, přičemž je zajímavé, že jde o stereonegativ. Důvodem použití této techniky asi nebyla touha výsledné snímky prostorově prohlížet, ale prostý fakt, že malá stereokomora na formát 8,5 x 17 cm byla pro fotografování na honu praktičtější než velký přístroj na desky 18 x 24 cm, s nímž tento průkopník reportážní fotografie pracoval obvykle.

Psáno pro Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.