František Krátký se vypravil do Ruska, ,,velké zemi slovanského bratra, fotografovat korunovaci cara Mikuláše II.  Fotografoval bohatou výzdobu města u příležitosti korunovace i památky a život Moskvy, později také Petrohradu a dalších měst. Některé snímky ze své cesty do Ruska Krátký převedl do diapozitivu a koloroval pro projekce ,,světelných obrazů”, některé zkopíroval a distribuoval jako stereofotografie ve fotografické nebo tiskové kvalitě.
    Dne 13. května 1896 zachytil korunovační průvod a v sobotu 18. 5. pak lidovou slavnost na Chodynském poli, kde se měl konat pro lid banket. Už večer před tím se lidé začali scházet a dle obsáhlé zprávy, kterou o události přinesla Národní politika 1. června 1896, se na místě již o půlnoci shromáždilo na 200 000 lidí. K ránu se prý počet lidí ještě zdvojnásobil. O šesté hodině ranní mělo začít pohoštění a rozdávání dárků. Tlačenici u bud a hospod nezvládli zřízenci ani dozírající kozáci a výsledlem bylo 1 389 ušlapaných mrtvých.
     Na snímku na zemi leží mrtvé mladé děvče s rozpuštěnými blond vlasy, na břiše má hrst mincí. Kolem v půlkruhu v jakési němé hrůze stojí lidé různého věku, všichni s pokrývkami hlavy, někteří se dívají na mrtvou se zjevným pohnutím, většina -především v pravé části obrazu - zkoumá  činnost fotografa. Někteří mají sepjaté ruce a pláčí. Jen dva z davu mají klobouky. Jeden z dvojice lépe oděných mužů se chystá smeknout, druhý, možná úředník nebo lékař, hledí až nepříjemně zpříma a přísně do objektivu. František Krátký, který byl patrně jediný fotograf, který krátce po neštěstí byl na místě, snímkem učinil prazvláštní svědectví. Lidé se zařadili do půlkruhu kvůli fotografovi, sami, spontánně. Že by je fotograf sám takto rozestavil a zorganizoval, se nejeví pravděpodobné. Byl v jejich počínání projev úcty vůči mrtvé, zvědavost, fascinace mrtvým tělem, zájem o fotografické zvěčnění v jakési nábožné úctě vůči fotografovi? Síla fotografie, síla fotografického projevu, je tu v jakési dvojí formě: jednak vedla k vytvoření  nevšedního dokumentu, jednak se tu manifestuje respekt  k aktu fotografického zvěčnění. Ten, soudě pode pohledu většiny lidí, je silnější než pokora a pohnutí před mrtvým tělem. Je to zvláštní, nevšední fotografie...
    
Zdroj vyobrazení: originálem je fotografický negativ velikosti 13 x 13 cm ve Sbírce Scheufler.

Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné jen s předchozím souhlasem majitele a uvedením zdroje.