Od zrodu vynálezu daguerrotypie usilovali někteří fotografové o hodnocení  svých snímků z pozic uznávané umělecké tvorby. Dialog fotografie & malířství provází ostatně celé dějiny fotografie. Pařížský fotograf Adolph Block využil v 60. letech 19. století módní vlny zájmu o prostorové prohlížení fotografií ve stereoskopickém kukátku a vymyslel cyklus příběhů z ,,doupěte satana”. Satanské motivy ostatně byly tehdy velmi populární a když to okořenil špetkou erotiky a humoru předpokládal, že obchod s jeho stereosnímky bude úspěšný. Oslovil sochař Louise Alfreda Haberta a ten vytvořil na námět fotografa figurky kostlivců a dalších aktérů. Společně doaranžovali scény, fotograf prováděl expozice a neznámý kolorista stereosnímky na průhled koloroval a ve světelných zdrojích propichoval, aby se 3D efekt při prohlížení umocnil. Série nesoucí název Les Diableries vznikala postupně, v letech 1860 - 1868, přičemž sochaře Haberta po čase nahradil Pierre Adolph Hennetier. Našim  předkům se ze  snímků zcela jistě tajil dech. Přinášíme verzi jak na běžný pohled, tak barevnou na průhled.  Série je číslovaná a my zde přinášíme číslo 50, nesoucí název  Herna u Lucifera (v originále  ,,Salle de jeu chez Satan").

       Společnost kostlivců v družné zábavě hraje karty, někteří kibicují, jeden nese občerstvení a a téměř všichni pozorují toho, kdo je zvěčňuje. Jejich pohled je vskutku upřen do objektivu. Včele společnosti, celý v zeleném, je Lucifer. Jeden z kostlivců konverzuje s čerticí, která je (samozřejmě:) oblečená, a na stolečku před sebou mají zřejmě nějaký ten alkohol. Vzadu je také jedna čertice, možná hospodyně. Ženám čerticím světélkují  rohy, kostlivcům zrak. Symetricky působícímu  uspořádání vévodí portál,  na němž  je sochařská výzdoba  čerta a čertice s popichovacími  nástroji, po stranách visí v rámech  obrazy, na nichž zobrazení se rovněž dívají do kamery. Celek působí z dnešního pohledu značně bizarně a bláznivě, ale má svůj řád  a logiku i myšlenkové poselství. Věčný optimista v něm bude vidět, že i v pekle ,,na onom světě” si můžem dál užívat,  že tedy smrti netřeba se bát. Je to protiváha oněch frekventováných vyobrazení, na nichž se duše hříšníků smaží v plamenech pekelných. Je to každopádně jiný obraz pekla, než ten, který se představoval. Je to varianta onoho známého, chci věci vidět jinak, než se oficiálně říká a píše. A chci to vidět s humorem a nadhledem.

Originál je ve Sbírce Scheufler. Každé jeho užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.