Pohled na  v současnosti nejstarší stále provozované koncové nádraží v Evropě byl pořízen z hory Vítkov. Stanoviště se inspirovalo  tvůrci grafik a kreseb. Fotografie dochovaná na hnědě tónovaném diapozitivu byla ořízena ještě v době, kdy koleje musely překonat uzavíratelné hradby. Průlom pro šest párů kolejí odděloval městskou novoměstskou část Prahy od okolí. Tamní hradby se bouraly po tom, co město jako pevnost ztratilo smysl a to v polovině 70. let 19. století. Jejich linii v těch místech celkem věrně kopíruje monstrum severojižní magistrály. Pěkná klasicistní odjezdová budova nádraží se dvěma věžemi v Hybernské ulici se poněkud ztrácí ve změti domů, ale o to zřetelněji  vnímáme různé technické stavby a depa před hradbami. Vlak od září 1845 dopravoval tedy cestující přímo do centra hlavy Království českého. Nedaleko se nápadně tyčí Prašná brána, otevírající vstup na Staré Město a odkud se rozebíhala hlavní obchodní třída - ulice Na příkopě. Díky nádraží tu vlastně vznikl  dopravní uzel. Cestující na vlak mohli již v roce 1845 využít  pěti linek  omnibusů, které zastavovaly kolem známých hotelů a hospod. A samozřejmě mohli jezdit také fiakry a drožkami a vlastními kočáry.  A od hotelů a hospod zas jezdily dostavníky do různých měst a městeček království, zajišťované  namnoze poštou. 

Oficiálně první ,,parovůz” přijel na Státní nádraží od Pardubic 20. srpna 1845 po půl páté odpoledne. ,,Báchorkovitý obr” vezl 400 oficiálních cestujících. Zněla hudba, rány z děl, vyzvánění zvonů, volání slávy.  Byla napsána oslavná báseň. Pravidelná osobní doprava na trati Vídeň - Praha byla zahájena 1. září 1845 s jednou jízdou denně, přičemž původně trvala i s přestávkami celá 16 a čtvrt hodiny. Ano, je pokrok.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.