Intenzívní dvoutýdenní deště vrcholící průtrží mračen způsobily v noci z 30. na 31. července  v Krkonoších a Jizerských horách katastrofu. Vodní přívaly přinesly zkázu do všech obcí a usmrtily 102 lidí. Meteorologická stanička na Nové Louce uprostřed lesů Jizerských hor 29. července 1897 zaznamenala denní úhrn srážek (tj. za 24 hodin) 345 mm, což  je zřejmě pořád i po téměř 120 letech  evropský rekord… Krátce po povodni vyšly dvě publikace, které přinášejí vedle mnoha snímků zejména z Jizerských hor a Krkonoš srdceryvná líčení zkázy.  Denní  tisk psal o statečných činech zachránců. Povodeň tehdy zasáhla dvě třetiny Čech, část Moravy a Slezska, část Rakouska a Německa

         Fotograf Émile Joffé z Jánských Lázní fotografoval po osudném 30. červenci na mnoha místech podél Úpy a Labe, které například ve Špindlerově Mlýně změnilo koryto a vedle známého hotelu U německého císaře vedlo ke zřícení několika hostinců. Na našem hlavním snímků skupina deseti mužů a jedné dámy pózuje fotografovi na vodou naplavených valounech před budovou hotelu, z něhož třetinu vodní živel strhl. Nebylo nemístné takto pózovat  na místě katastrofy? Ve skupině rozeznáváme i jistou společenskou hiearchii, čtyři muží v pozadí zastupují ,,prostý lid”, muži v popředí jsou honosněji oblečeni. Zvlášť vyniká muž mladý muž s kufříkem stojící vedle dámy, opírající se o deštník. Možná šlo o lékaře, každopádně asi o někoho významnějšího. Někteří možná zastupovali hotelové hosty. Fotograf byl ve svém počínání zřejmě natolik sugestivní, že když fotografoval detail poničeného křídla hotelu, ,,donutil” část stafáže se přenést na nové stanoviště a znovu zapózovat. Učinila tak i mladá dáma a tři muži. Naopak dvě další ženy se do bočního záběru zvědavě přidaly. Nikdy nezjistíme, co se všem zobrazených honilo v hlavách, proč se stavěli fotografovi do záběru pro zvěčnění místa katastrofy? Měli k místu vztah, nebo se jednalo o náhodné ,,diváky”, kolemjdoucí? Síla fotografova ,,zvěčnění” jako by se letmo dotkla i jich, zastoupením na snímku ,,vstoupili do dějin”. Jistěže nikdo z nich asi takto neuvažoval,  ale v jejich podvědomí síla fotografie a  respekt před fotografovou prací tak mohl působit. Stojí a dívají se do fotoaparátu. Možná v jejich pohledech je i cosi jako memento: ,,My jsme přežili!”. 

Psáno pro Reportér Magazín. 

Dobové originály snímků pocházejí ze Sbírky Scheufler. Jakákoliv manipulace se snímky, včetně stažení, je možná jen po souhlasu majiteke a uvedení zdroje.