Pramen nejdelší české řeky má symbolický význam. S tímto úmyslem si fotograf František Krátký vyrazil do lesů za Kvildu a seznal, že místo není nikterak fotogenické. Potřeboval jej oživit příběhem. Do záběru pramene, který se ztrácí v trávě, umístil figury chlapce a staršího muže,  jehož gesto říká něco ve smyslu: Pohleď na ten zrod naší řeky! Koukej na ten skvost! Možná to pravil německy, ostatně 600 metrů odtud byla a je německá hranice. Nad pramenem vysoko na stromě je patrná cedulka s označením památného místa, v němčině. 

         Krátkého záběr  je asi nejstarším fotografickým zobrazením  místa, označeného jako pramen Vltavy. Ve skutečnosti je pramenů více a nacházejí se v nepřístupném terénu blízké Černé hory.  Brzy po Krátkého návštěvě tam postavili dřevěnou boudu, kde stály stoly a lavice. Takto jej fotografovalo již mnoho fotografů, z těch prvních kolem roku 1886 Jan Kopecký. V letech 1922-1923 tu vyrostla chata  Klubu československých turistů, která za druhé světové války sloužila jako zajatecký tábor.  Byli v něm internováni zejména sovětští důstojníci, kteří tam zenechali vyryté nápisy v azbuce. Na jejich památku tu byl v roce 1948 vztyčen žulový obelisk s pamětní deskou. Za rok poté se na 41 let místo ocitlo v pohraničním pásmu pro běžné smrtelníky nepřístupném a chata byla v roce 1953 zbourána.  Obelisk byl zas odstraněn v devadesátých letech. Snění o Vltavě se můžem oddávat při poslechu symfonické  básně Bedřicha Smetany  a zasnít se můžem i na samotném místě, pokud nám to turistický ruch  dovolí. Příběh místa počátků české řeky je trochu příběhem i o osudech lidí v české kotlině 20. století.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.