Průvod v krojích kráčí kolem stavby s nápisem ŽUDRO, pod níž na originálním negativu čteme ještě Tržnice uměleckého a lidového průmyslu. Výraz Žudro není zkratka, označoval na Slovácku  klenutý a často malovaný přístavek nad vchodem lidových staveb. Jde o Lázeňské náměstí v Luhačovicích a chlapci pocházejí z Dolňácka. Na jaké akci se takto sešli? Odpověď nalezneme při prohlížení dobových časopisů typu Světozoru, Českého světa, ale i třeba v Neues Werner Tagblatt. Šlo o Svátek Moravy, velkolepou slavnost, která měla za cíl propagovat Moravu, její tradici a krásu.  Hlavní akce se odehrávaly na svatodušní pondělí 5. června 1911. Slavnosti se účastnilo na 2 000 krojovaných osob, z toho jízda králů měla 350 účastníků! Klíčovou roli při organizování akce měl Zemský svaz pro povznesení návštěvy cizinců na Moravě a ve Slezsku. Brněnský výbor Svazu pro zájemce z Prahy, Vídně, Brna a Krakova (!)  dokonce zajišťoval dopravu, byt, stravu a vstupné. O slavnosti se dočteme nejen v dobovém tisku, ale také třeba ve sborníku Slovácko z roku 2008 ve studii  B. Petrákové.

Můžeme se například dočíst, že speciální vlaky dovezly zájemce  do Brna, kde se přenocovalo a další den se strávil  na Macoše a v jejím okolí. Brzy ráno v pondělí vyjel spěšný vlak do Luhačovic. Cestou se k němu přidávaly další vagóny z jiných míst. Je fascinující, jak velkoryse byla akce plánována! Zájem návštěvníků významně předčil očekávání. 

Na slavnosti se určitě hodně fotografovalo, neboť fotografování byla už celkem běžná zábava. Kromě stereozáběrů profesionála Rudolfa Brunera-Dvořáka jsou známy hlavně snímky Františka Pospíšila, jehož fotodokumentací mimochodem pověřil sám Leoš Janáček. Ten jako předseda Pracovního výboru pro českou píseň se ostatně slavnosti také účastnil. Souboru Pospíšilových fotografií dokumentujících průběh slavnosti, ale také třeba ,,stromkový svatební koláč z Částkova”, se nalézá v Moravském zemském muzeu v Brně. Kromě fotografů  se slavnost také filmovala, aby vznikl doklad pro budoucnost. To je sice pateticky řečeno, ale hlavně proto se oficiálně  fotografovalo! Nešlo o pošimrávání vlastního ega, ale buď o vydělání peněz, nebo o vytváření dokladů z ušlechtilými cíly vytvářet obrazové  svědectví pro paměť budoucích generací. Rudolf Bruner-Dvořák, který měl k léčení v těchto proslulých lázních pokládaných za ryze české velmi pozitivní vztah, zde fotografoval nejspíš asi na objednávku.

Psáno pro časopis Reportér Magazín.

Fotografie pochází ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv užití snímku, včetně stažení, je možné pouze po souhlasu majitele a uvedení zdroje.