Začínal v ateliéru Harnecker ve svém rodišti, pracoval jako kopista a retušér v Berlíně, Petrohradě a Moskvě a jako operatér a vedoucí závodu ve Varšavě. Od 1. 11.1877 převzal od H. Schneidera ateliér v domě Harfa v Lázeňské ulici č. 60 v Šanově. Brzy se dostal mezi nejvyhledávanější fotografy v Teplicích, získával řadu ocenění z výstav a různých čestných titulů. 1885 zakoupil v Teplicích dům zvaný Moritzburg v Lipové ulici číslo čp.663 a sem také umístil svůj fotoateliér. Původní název Fotografický umělecký ústav po několika letech změnil na Umělecký ústav pro fotografii, (portrétní) malbu a světlotisk. Ateliér navštěvovaly všechny vrstvy společnosti včetně lázeňských hostů z celé Evropy. Prosperita ateliéru vedla k zakládání mnoha filiálek (Kalovy Vary, Brno, Vídeň, Ústí n. L., Olomouc, Cheb, Most, Duchcov, Děčín, Trnovany, Ostrava, Opava, Františkovy Lázně, Štýrský Hradec, Salcburk, Brémy, Belín...). Kolem 1900 pracovalo v asi 17 pobočkách přes 300 lidí, některé z filiálek se stali prestižními ve svém regionu a fotografovaly se tam známé osobnosti a dokumentovaly místní události.
1895 pověřil vedením ateliéru v Teplicích syna Carla a přesídlil natrvalo do Vídně, kde si zřídil pobočku asi 3 roky předtím. Jeho fotografický závod patřil na přelomu století k nejznámnějším ve Vídni. Odtud pak řídil své fotografické království a pokoušel se o investice do dalších oblastí. 1898 patentoval v Německu svou metodu plastické fotografie, na jejíž aplikaci založil Plastographische Gesellschaft (Plasto), k němuž patřila od 1899 továrna na porcelán a kameninu v Ledvicích u Bíliny. V továrně se vyráběly plakety, vázy, nástěnné talíře zdobené fotoplastickým dekorem podle Pietznerovy metody. Továrna ovšem po 3 letech zastavila provoz pro finanční potíže. 1902 založil v Berlíně společnost s názvem Plasto, Wiener-Berliner Kunstgewerbe, kde se zhotovovaly podle Pietznerova patentu modely výzdobných prvků pro dekorativní předměty. Společnost se dále zabývala mj. fotografováním a prodejem fotografií.
Fotoateliér v Teplicích, vedený synem Carlem, si uchoval mezi podniky své dominantní postavení nejen v Teplicích-Šanově, ale v celém regionu, kde zaměstnanci ateliéru fotografovali mnohé významné objekty a akce. Některé byly dokumentačně velmi cenné (například záběry kostymovaných účastníků Schillerových slavností z 1905, nebo z oslav bitvy u Chlumce z 1913). 1905 vydal obrazovou publikaci Aussig in Wort und Bild. ( Ústí n. L. slovem a obrazem). Za vrchol Pietznerova podnikání možno spatřovat léta kolem 1900, poté se počet poboček pomalu snižoval. 1909 se stal císařským radou. Poté, co utrpěl neúspěšnými finančními operacemi a spekulacemi za 1. světové války velké ztráty, vzdal se vedení svých podniků a do čela vídeňského ateliéru postavil od jara 1919 syna Carla, který ateliér vedl spolu s Georgem Feyerem. Do teplického ateliéru přizval syn Carlo za společníka Franze Hammera, který vzápětí někdejší Pietznerův dům koupil. Deprese a stáří dovedly Carl Pietznera k sebevraždě .
Odkazy: Teplitz-Sch. Anzeiger 2. 8. 1890, 8. 3. 1893, 28. 8. 1895; Sprechsaal 1902, s. 1785; Foto-noviny VIII, 1927, s. 235; Phot. Corr. 1927, November; Geschichte der Fotografie in Österreich. I,II. Bad Ischl 1983, s. 165; J. Budínská: Fotografie ze starých teplických ateliérů. Krajské muzeum v Teplicích, Teplice 1990, s. 31, 32, 61; P. Scheufler: Galerie c. k. fotografů, Grada, Praha 2001; www.albertina.at