Vaněk, Jindřich
9. 8. 1888 Rokycany - 19. 11. 1965 Praha.
Tvůrce Galerie vynikajících osobností.
Tvůrce Galerie vynikajících osobností.
V poznání života a tvorby této významné osobnosti je ještě mnoho nejasností, některé skutečnosti nejsou archivními prameny ještě ověřeny a část z nich se možná pohybuje v rovině legend. Po maturitě studoval v Německu architekturu. Po krátké praxi architekta v cizině získal místo v ateliéru Josefa Gočára. Jeho nejstarší datované snímky jsou z roku 1912. Na jaře 1914 založil s fotografem Josefem Kandelárem v Praze fotoateliér Vaněk & Kandelár. Spolupráce společníků skončila v červnu 1922.
K jeho oblíbeným žánrům 1. desetiletí jeho tvorby patřil portrét, dále architektura a akt. Nejstarší datovaný akt je z 1913. V meziválečném období se stal specialistou na dětskou fotografii, reportážní snímky a vedutu. Své zkušenosti s náladovým fotografováním architektur zhodnotil vydáním souboru 16 pohlednic v modrém tónu Praha v zimě, s vedutou pak v pravidelně doplňovaném cyklu Krásy republiky československé. 1932 nakladatel V. Žikeš vydal bibliofilii v nákladu 20 kusů s Vaňkovými 2 originálními akty a doprovodným slovem historika umění Antonína Matějíčka. Zastoupení v jeho Galerii vynikajících osobností se časem stalo záležitostí společenské prestiže.
Ve svém prvním tvůrčím období usiloval o stylizaci vesměs formou ušlechtilých fotografických tisků, přičemž jej zaujal zejména uhlotisk a olejotisk. Experimentoval také s barevnou fotografií; ke konci života barevně fotografoval zejména etnografické motivy. Ve 30. letech vyvinul metalografii, jejíž metalizující povrch budil jisté zdání daguerrotypie. Byl snad prvním fotografem u nás, který i pro práci v ateliéru využíval asi od 1928 kinofilmové leicy a to zejména pro snímky dětí, z nichž zhotovoval leporela s 12 snímky. Byl rovněž průkopníkem, tzv. leicaření, portrétování na ulici, včetně získávání záběrů slavných osobností v nestřežených okamžicích.
Úředně jeho samostatná živnost skončila počátkem 50. let, nicméně aktivně fotografoval až do konce života. Po jeho smrti jeho několik tisíc negativů bylo zničeno a rozchváceno neznámo kam a část fotografií byla rozprodána po antikvariátech. Podařilo se zachránit pouze stěžejní dílo - po více jak padesát let budovanou Galerii vynikajících osobností, kterou do svých sbírek zakoupil Archiv Národního muzea. Kolekci Vaňkových aktů vlastní pražské UPM, svými díly je zastoupen také v MG v Brně díky odkazu Rudolfa Skopce.
Odkazy:
Čs. fotograf 1922, s. 16; Tomanův slovník, s. 637; A. Dufek: Fot. sbírka Moravské galerie, ČsF 1977, č. 5, s.221; P. Frič: Fotografické dílo Jindřicha Vaňka. Závěrečná teor. práce, FAMU, Praha 1989; Encyklopedie čs. fotografů, s. 398; Výstava Jindřich Vaněk: Fotografie, UPM - Galerie J. Sudka 14.1. - 28. 3. 1999, připravil J. Mlčoch; L. Jůn: Galerie vynikajících osobností Jindřicha Vaňka. Historická fotografie, roč. 2004, str. 5 - 13; Výstava Galerie vynikajících osobností architekta Jindřicha Vaňka.NM v Praze 24.9. - 14.11.2004, připravil L. Jůn.(repríza 24. 4.- 26. 5. 2005 NMF Jindřichův Hradec a 1. 2.- 2. 4. 2006 Prácheňské muzeum Písek).
Autor medailonku: Libor Jůn, Archiv Národního muzea
K jeho oblíbeným žánrům 1. desetiletí jeho tvorby patřil portrét, dále architektura a akt. Nejstarší datovaný akt je z 1913. V meziválečném období se stal specialistou na dětskou fotografii, reportážní snímky a vedutu. Své zkušenosti s náladovým fotografováním architektur zhodnotil vydáním souboru 16 pohlednic v modrém tónu Praha v zimě, s vedutou pak v pravidelně doplňovaném cyklu Krásy republiky československé. 1932 nakladatel V. Žikeš vydal bibliofilii v nákladu 20 kusů s Vaňkovými 2 originálními akty a doprovodným slovem historika umění Antonína Matějíčka. Zastoupení v jeho Galerii vynikajících osobností se časem stalo záležitostí společenské prestiže.
Ve svém prvním tvůrčím období usiloval o stylizaci vesměs formou ušlechtilých fotografických tisků, přičemž jej zaujal zejména uhlotisk a olejotisk. Experimentoval také s barevnou fotografií; ke konci života barevně fotografoval zejména etnografické motivy. Ve 30. letech vyvinul metalografii, jejíž metalizující povrch budil jisté zdání daguerrotypie. Byl snad prvním fotografem u nás, který i pro práci v ateliéru využíval asi od 1928 kinofilmové leicy a to zejména pro snímky dětí, z nichž zhotovoval leporela s 12 snímky. Byl rovněž průkopníkem, tzv. leicaření, portrétování na ulici, včetně získávání záběrů slavných osobností v nestřežených okamžicích.
Úředně jeho samostatná živnost skončila počátkem 50. let, nicméně aktivně fotografoval až do konce života. Po jeho smrti jeho několik tisíc negativů bylo zničeno a rozchváceno neznámo kam a část fotografií byla rozprodána po antikvariátech. Podařilo se zachránit pouze stěžejní dílo - po více jak padesát let budovanou Galerii vynikajících osobností, kterou do svých sbírek zakoupil Archiv Národního muzea. Kolekci Vaňkových aktů vlastní pražské UPM, svými díly je zastoupen také v MG v Brně díky odkazu Rudolfa Skopce.
Odkazy:
Čs. fotograf 1922, s. 16; Tomanův slovník, s. 637; A. Dufek: Fot. sbírka Moravské galerie, ČsF 1977, č. 5, s.221; P. Frič: Fotografické dílo Jindřicha Vaňka. Závěrečná teor. práce, FAMU, Praha 1989; Encyklopedie čs. fotografů, s. 398; Výstava Jindřich Vaněk: Fotografie, UPM - Galerie J. Sudka 14.1. - 28. 3. 1999, připravil J. Mlčoch; L. Jůn: Galerie vynikajících osobností Jindřicha Vaňka. Historická fotografie, roč. 2004, str. 5 - 13; Výstava Galerie vynikajících osobností architekta Jindřicha Vaňka.NM v Praze 24.9. - 14.11.2004, připravil L. Jůn.(repríza 24. 4.- 26. 5. 2005 NMF Jindřichův Hradec a 1. 2.- 2. 4. 2006 Prácheňské muzeum Písek).
Autor medailonku: Libor Jůn, Archiv Národního muzea
