V prvních desetiletích fotografie zachycení neobvyklého a zvláštního bylo determinováno možnostmi fotografické techniky, zejména citlivostí fotomateriálů. Proto se fotografie vesměs v ateliéru aranžovaly a bezprostřední zachycení bývalo vzácné. V kuriózních aranžmá se mnohdy uplatnil dobový smysl pro humor a ten míval jiné polohy než v současnosti. Mnohé, čemu se smějeme, by bylo pro naše předky nesrozumitelné. Podobně se nám nezdají být ani trochu zábavné mnohé scény komponované jako humorné fotografy v 19. století. Na vizitkách a kabinetkách žertovného zabarvení se portrétovaní často odívali do různých kostýmů a hráli role, které si vymysleli nebo jim je podsunul fotograf. Občas se uplatňovalo  ono známé: Já je někdo jiný!

Hra s vlastním zjevem byla kromě dandyů z vyšších vrstev vlastní i vznikající umělecké bohémě. Rozvíjela se při slavnostech umělců, jejich maškarních merendách a plesech již během 60. let 19. století. Obliba podobných snímků byla vedle obchodně zábavní stránky  i odrazem prostoupení soudobé společnosti divadlem a divadelností. Občas vznikly snímky, jejichž původně žertovná role se přesunula do role zajímavého dokumentu. Příkladem mohou kabinetky a stereofotografie Jindřicha Eckerta z roku 1879 parafrázující cirkusové a pouťové atrakce, které dnes můžeme chápat jako fotografické doklady pouťových zábav. Zvlášť často se aranžovalo opojení alkoholem. Snímky sloužily ve společnosti jako doklad vtipnosti portrétovaných, nebo byly upomínkou na danou akci, třeba karneval. Až ke konci 19. století se s pokrokem fototechniky rozvinuly možnosti zachytit tvořené i viděné bizarní scény také v exteriéru, což bývalo vítané pro rozvíjející se obrazové časopisy.  

Pokud není uvedeno jinak, pocházejí dobové originály snímků  ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv jejich užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje. Snímky je také možné objednat.