Těsně před půl šestou ráno 4. září 1890 velká voda pobořila  Karlův most. Protržení staroslavného mostu se považovalo za národní neštěstí a všechna významnější periodika o něm přinášela obrazová svědectví, namnoze těžící z fotografií. Karel Maloch, Jan Mulač, Rudolf Bruner-Dvořák, František Krátký, Jindřich Eckert, Moritz Adler, Karel Bellmann a další méně známí i neznámí fotografovali zborcený most i jeho opravu. Žádná jiná katastrofa 19. století neměla takovou obrazovou odezvu, ani požár Národního divadla. 

V díle  Povodeň v Čechách 1890 vydaném aktuálně nakladatelstvím Otto s textem datovaném 17. září  je podrobné vylíčení události od očitého svědka, který v okamžiku  protržení šel po mostě.  Katastrofa vedla i k obětem na životech, neboť lidé po něm procházeli, protože nikdo nevěřil, že by most veljkou vodu nevydržel. Kulminace průtoku tehdy dosáhla 3 975 metrů krychlových za sekundu (v srpnu 2002 to bylo 5 160…). Vodnímu tlaku podlehly pátý a šestý z pilířů, které strhly klenbu mostu. Kritický byl zejména šestý pilíř, jehož staré základy dle průzkumu byly založeny mělce a spodek základů voda vymlela. Problém jistě ovlivnila i bariéra z vorů a dříví, která se před mostem nahromadila. 

Protože Karlův most tvořil důležitou komunikaci, bylo podél mostu  vytvořeno mostní provizórium, které se otevřelo dopravě po 1. únoru 1891, kdy se provedla zatěžkávací zkouška. Dne 8. května 1891 byla úředně schválena rekonstrukce, při níž mimochodem byla moudře odmítnuta takzvaná modernizace mostu. Mezi členy komise byl například i Josef Hlávka. Výstavba probíhala poměrně rychle a časový průběh můžeme vidět na dobových fotografiích Jindřicha Eckerta, který stavbu průběžně zachycoval. Dalším z fotografů, který rovněž zachycoval průběh výstavby, byl Jan Mulač. Rekonstrukce mostu byla dokončena 19. listopadu 1892. 

Snímky pocházejí ze Sbírky Scheufler. Jakákoliv manipulace, včetně stažení, je možná jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.