Bezděz v éře monarchie
Na svou dobu nedobytný Bezděz býval královskou pevností uprostřed držav mocných šlechtických rodů. Zdá se, že po Karlštejnu nejvíce přitahoval pozornost fotografů.
Hrad na zdaleka viditelném kopci byl založen mezi lety 1264 - 1278. Po tragické smrti svého zakladatele Přemysla Otakara II. sloužil jako vězení jeho osmiletého syna Václava. V rozporu s původním záměrem byl královský hrad po smrti Václava II. zastaven a zpět do královského držení jej získal až Karel IV., který rád na Bezdězu pobýval. Pukrabím byl tehdy Oldřich Tista z Libštejna, který se zasloužil o založení Velkého rybníka, dnešního Máchova jezera.
V dalších staletích měl Bezděz dramatické osudy. Posledními řádnými pány Bezdězu byli montserratsští benediktini. Roku 1666 přenesli na Bezděz kopii Madony Montserratské, která se pak stala cílem mnoha poutí. Roku 1778 Bezděz poškodili Prusové a sedm let nato byl klášter zrušen Josefem II. Někdejší slavný hrad se rychle měnil ve zříceninu, čemuž napomáhali lidé z okolních vesnic, rozebírající si kámen i dřevo. Na rozpadu hradu se podíleli také hledači klášterních pokladů. Pověst o hradních pokladech byla inspirací pro Elišku Krásnohorskou a Bedřicha Smetanu pro operu Tajemství. Kouzlo hradu mocně okouzlilo už Karla Hynka Máchu, jehož básnický odkaz spojený s Bezdězem a jeho okolím je nesmrtelný. Také tradice poutního místa se dlouho udržovala.
Probuzený romantický zájem vyvolal aktivity v opravách hradu, který se do dnešních dnů zachoval v podstatě ve své původní podobě, jak ji vytvořila cistercko-burgundská stavební huť. Pohledy fotografů často zachytili vedle samotného Bezdězu i protější vrch zvaný Malý Bezděz, na kterém kdysi bývalo samostatné předsunuté opevnění. Bezděz fotografovali všichni významnější čeští fotografové krajin 19. století i mnozí fotoamatéři.
Originály všech snímků pocházejí ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv jejich užití včetně stažení musí mít souhlas majitele sbírky a odkaz na www.scheufler.cz.