09.01.2012 - Jak se pixely omrzely
Náš oblíbený a předplácený časopis Respekt v č.2 /2012 přinesl na stránkách 75-77 v rubrice Trendy článek Pavla Turka Jak se pixely omrzely. Stať je to jistě zajímavá, nicméně s tamním tvrzením, že “s výjimkou velkoformátových kamer je právě svět zábavných bakelitových zmetků jedinou zbylou oblastí, kde se stále ještě uplatňuje film, vývojka a ustalovač”, vskutku nelze souhlasit, neb to není pravda. Potřetí ve svém životě jsem tak napsal do nějaké redakce a tento text zde uvádím:
Tvrzení, že “s výjimkou velkoformátových kamer je právě svět zábavných bakelitových zmetků jedinou zbylou oblastí, kde se stále ještě uplatňuje film, vývojka a ustalovač”, je nesprávné a matoucí. Stále někteří profesionální fotografové fotografují i na kinofilm a nečiní tak z konzervatismu, ale z praktických důvodů, a jen u nás existuje několik tvůrčích skupin fotoamatérů a dost jednotlivců, kteří vyznávají tradiční mokré fotografické postupy. Existuje u nás (a samozřejmě v řadě dalších zemí) časopis, věnovaný klasickým fotografických postupům, určený těm, “které digitální fotografie míjí obloukem” (časopis Temnokomorník). Existuje i početná skupina fotoamatérů, kteří nacházejí zálibu v altenativních fotografických postupech typu gumotisku, bromolejotisku, pořádají se pro ně workshopy, vyrábějí se pro ně lázně, mají své www stránky (http:fototechniky.cz). I na některých našich vysokých fotografických školách nacházejí tradiční fotografické postupy významné uplatnění ve výuce. Troufám si zkrátka tvrdit, že jen v naší zemi je těchto milovníků fotografické klasiky podstatně více, než vyznavačů post-polaroidu nebo Loma, jimž jako “alternativcům” je článek zasvěcen. Existuje například i skupina vyznavačů dírkových komor a i pro ně se u nás pořádají workshopy, dokonce i specielně pro děti. Svět klasické fotografie tedy stále žije, a ne jen v oněch dvou shora uvedených skupinách. Kouzlo zvětšování a kvalitu klasických barytových papírů stále plně nenahrazují produkty z inkoustových tiskáren, nehledě na stálost obrazů, zejména u tzv. ušlechtilých tisků, v muzejně-archivním smyslu. O srovnání kvality a stálosti “barytů” a “inkoustových tisků” samozřejmě lze diskutovat, krása a kouzlo práce v temné komoře je také věc subjektivní, ale faktem je, že je překvapivě mnoho lidí, které tradiční fotografické postupy oslovují. A podle mého názoru se tak bude dít ještě hodně dlouho... Což říkám jako člověk, jehož profesionálně oslovují oba světy fotografie, “klasická” i digitální, protože každý z nich má své kouzlo a své přednosti.