Projekt představuje fotografování architektury jako samostatnou oblast, která má svá specifika. Výběr bezmála 150 fotografií z institucí a soukromých sbírek zahrnuje snad všechny podstatné autory fotografující pražskou architekturu v letech 1922 až 1968, včetně autorů pozapomenutých. Výstava představí jak umělecké, tak i amatérské snímky. Podle účelu, pro jaký vznikly, jsou rozděleny do skupin – od fotografií pro reprezentaci, dokumentaci, pohlednice až po snímky pro osobní upomínku.

V této době byla již fotografie sebevědomým médiem, které mělo moc ovlivňovat myšlení lidí. I když pokrok fototechniky přinesl citlivější a kvalitnější fotomateriály, z hlediska fotografického řemesla se profesionální fotografování architektury s potřebou velkoformátových přístrojů za celé období nezměnilo. Díky větší dostupnosti techniky se změnil zejména amatérský fotograf, fotografování přestalo být záležitostí elity. Proměnilo se také vnímání fotografie architektury ve výtvarné nadsázce. Pohledy fotografů na měnící se město jsou tak konfrontovány v různých obdobích z hlediska politicko-ekonomického vývoje. Pro vnímavého diváka výstava může být zároveň osobitou kronikou doby.