Slovo k výstavě:
Věnuji se historii fotografie. Nepovažuji se za fotografa, i když si svůj život bez fotografování neumím představit. Fotografováním si jakoby zaznamenávám své pocity, které si pak zpětně vyvolávám, fotografování mne vzrušuje, baví mne v něm experimentovat a hledat. Můj přístup k fotografování je tedy veskrze egoistický a není v něm nic objevného. Nechci a neumím dělat fotografické umění, ani fotit na objednávku. Ale samozřejmě mě potěší, když má fotografie někoho osloví.
Můj digitální vizuální deník má svá konkrétní skrytá data, ale já vnímám spíše množinu těch dat, pod jedinou fotkou Šumavy vidím celou Šumavu, a tak... Některé fotky zvlášť prožívám, protože z nich cítím, co pořád miluji i co jsem ztratil. Pro mne jsou to takové básničky.