Doprovodné snímky i text výstižně charakterizují význam Josefa Seidela ve fotografii českých zemí i osudy jeho syna Františka a současnou péči o toto významné dědictví. Článek možno srovnat s materiálem Marka Kerlese s názvem Archiv krále Šumavy promluvil, otištěném v Lidových novinách 5. 8. 2006, kde jsou nepřesnosti. Mimo jiné se v Lidových novinách dočteme, že František Seidel "Jako německý sociální demokrat ... byl v roce 1935 takřka rok vězněn gestapem v Linci..." (že by v Krumlově už v roce 1935 bylo gestapo?). V části věnované skenům historických negativů se dočteme, že "Odborníci se zatím nemohou shodnout pouze v jedné věci. Část z nich navrhuje, aby se všechny negativy skenovaly v současném stavu, tedy v některých případech i s autentickým poškozením. Zbytek se naopak přiklání k renovaci poškozených desek." Že by se negativy skenovaly s poškozením před případnou "renovací", což je nutná praxe před jakýmikoli konzervačními zásahy, autora zřejmě nenapadlo, stejně jako možnost digitálních retuší některých poškozenin. Ostatně ani sloveso "skenovat" není nejvhodnější, přiléhavějším výrazem je "digitalizovat", protože desky se mohou digitálním přístrojem ofotografovávat, což je dle mého názoru vůči nim i šetrnější.