Kvalitní portrétní a místopisný fotograf Českého ráje  s mnohostranně využívanou tvorbou.
Vyučil se u fotografa Jana Picka ve svém rodišti a po dvouleté vojenské službě dle rodinné tradice - patrně tedy v letech 1876 - 82 - působil  u fotografa Karla Zeleného v Josefově.  (Podle jiných údajů působil  v tomto období jako vedoucí ateliéru Josefa Picka seniora v Hořicích).   Dle rodinné tradice si v 1882 založil ateliér v Turnově v zahradě domu v Hruštické ulici čp. 464, což dokládá inzerce v periodiku Jizeran z následujícího roku.  1885 musel Šimon uvedený ateliér zbořit, resp. přestěhovat přes ulici na zahradu čp. 37, kde již ateliér setrval po několik desetiletí.
     Jan Šimon se orientoval nejen na portrét, ale záhy se zajímal také o fotografování v exteriéru. Nezříkal se ani speciálních fotoprací, jako byla reprodukce rytin či sbírkových předmětů pro turnovské muzeum i fotografování interiérů.  Jeho portrétní práce se výrazněji odlišují od dobového živnostenského průměru a to  především důrazem na akčnost a poměrně častou volbu doplňkových atributů k portrétovaným.  Velmi cenné jsou také jeho dokumentační záběry etnologických typů v rázovitém oděvu i detaily krojů. Fotografování místních typů a krojů související s aktivitami před Národopisnou výstavou českoslovanskou přivedla Šimona k zájmu o fotografování lidových staveb. Za svými snímky procestoval  nejen Turnovsko a Pojizeří,  ale i Sobotecko a Železnobrodsko, kde fotografoval vedle architektury i lidové typy. Ty pak poprvé vystavoval na Národopisné výstavě v Praze roku 1895. Impuls tomuto počínání mohl vzejít ze spolupráce s malířem a ilustrátorem  žijícím v Turnově Janem Prouskem, který se mimo jiné věnoval kresbě lidových staveb. Šimonova důkladnost vedla ke spolupráci na fotografických ilustracích několika knih.  Ve spolupráci s Odborem klubu českých turistů v Turnově šířil soubor kabinetek s nalepenými světlotisky s pohledy na zajímavosti turnovska. Jeho místopisné snímky nalezneme také  v řadě brožur a průvodců po Českém ráji, místních periodikách včetně časopisů pro turisty i  turnovských adresářích. V prvním desetiletí 20. století bylo možné se s jeho snímky  setkávat po celém Českém ráji u hoteliérů, knihkupců i  papírníků, snímky prodával a ve výkladci vystavoval i sám Šimon.
    V ateliéru svého otce se vyučila i Šimonova dcera Marta, provdaná Solovjevová, která po otcově smrti pokračovala v živnosti, včetně náročnějších reprodukcí. Její syn Jan, malíř Solovjev, ve svých vzpomínkách prezentoval většinu skutečností, o které se následně opírají další pisatelé při líčení Šimonova života a tvorby. Práce Jana Šimona, jehož  rozsáhlé dílo v soukromém majetku a ve více muzeích jako celek ještě čeká na zpracování, se prezentují ve stálé expozici turnovského muzea a také na tamních  dílčích výstavách. Díky mnohostrannému uplatnění jeho děl jej lze zařadit mezi nejvýznamnější živnostenské fotografy tvořící mimo velká města doby přelomu století.

Odkazy:  

Jizeran (příloha Turnovské listy), roč. IV., č. 33 – 25. 4. 1883, č. 64 – 15. 8. 188 ; 1895; J. V. Šimák: Příběhy města Turnova nad Jizerou. III. díl., 1904; J. V. Šimák: Soupis památek uměleckých a historických v politickém okrese Turnovském,  1909; Hlasy pojizerské 8. 7. 1906;  Hlasy pojizerské 1. 8. 1909 ; Hlasy pojizerské, 21. 7.  1918 (nekrolog); J. Scheybalová:  Český ráj Josefa Pekaře a jeho současníků. Nakladatelství RK, Liberec 2006; J. Solovjev: Vzpomínání. Soukromý tisk pro přátele. 5006;  J. Solovjev: Měl jsem štěstí na lidi. Nakladatelství BVD 2011 (s. 83 O dědečkovi Šimonovi);  J. V. Schejbal: Senzace pěti století v kramářské písni. Kruh, Hradec Králové 1991; Kovaříková; J. Solovjev: K historiku J. V. Šimákovi a malíři-etnografovi Janu Prouskovi patří fotograf-umělec Jan Šimon. In: Od Ještěda k Troskám 2/2008, s. 103 - 110.

Poděkování:
Děkuji  Alžbětě Kulíškové a Davidu Markovi z turnovského muzea za spolupráci při tvorbě medailonku.

Originály snímků pocházejí ze Sbírky Scheufler. Jakékoliv jejich užití, včetně stažení, je možné jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.