V 80. letech vstoupil do mnišské komunity nejstaršího mužského kláštera v Čechách v Břevnově u Prahy: podle údajů katalogu řeholníků opatství z roku 1896 byl 23. září 1883 oblečen do řeholního roucha a 6. ledna 1888 složil věčné mnišské sliby. 5. července 1888 přijal po předchozích studiích teologie kněžské svěcení. Dlouhá léta se jako benediktin věnoval duchovní správě, nejprve v samotném Břevnově, v břevnovském klášteře (http://www.brevnov.cz/) ve farnosti u kostela svaté Markéty jako kaplan a pak farář (farářem 1907—1920), pak krátkou dobu v Metličanech u Nového Bydžova, kde bývali faráři také břevnovsko-broumovští benediktini, a nakonec v letech 1924—1948 u kostela Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře jako administrátor (čili duchovní správce). Dlouhý Mojžíšův život byl kromě mnišských povinností a duchovenské práce naplněn také dalšími aktivitami, jejichž šíře až překvapuje. Byl předsedou Svatojosefské jednoty v Břevnově („Sv.-Josefská Jednota“), která provozovala četná divadelní představení, a také choval exotické ptactvo (Klub přátel exotického ptactva: „Nový člen, pan Leo Mojžíš z bělohorského kláštera [sic!], začal vystavovat krom jiných velkých papoušků i svého zcela krotkého aru arakangu a ten se pak stal neodmyslitelnou součástí našich výstav po řadu let.“ /http://mujweb.cz/www/nas_chov/kpep3.htm [090401]/). Podle I. R. Malé (v antologii Srdce vlasti: Praha očima básníků a umělců. Red. J. Grmela. Praha: Českomoravský Kompas, 1940, s. 459) měl dokonce zásluhu na prodloužení tramvajové trati z Vypichu na Bílou Horu. V několika publikacích a ve fotoarchivech se dochovaly také jeho fotografie z Břevnova a okolí (viz literatura). Jeho fotografická činnost v tomto směru v jistém ohledu navázala na tradici fotografického ateliéru Beuronské školy v Emauzích, založené kolem roku 1880. Ta své práce označovala nálepkou „Photographie u. Verlag der Kunstschule Beuron-Emaus von Prag“ a její činnost by měla mít blíže zhodnocena.
Literatura:
HOLUB, B. J. Opatství u sv. Markéty v Břevnově. Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze, 1894, roč. 2, s. 80—87 (4 fotografie); PODLAHA, A. Posvátná místa království Českého, řada první: arcidiecése pražská, díl V: vikariát libocký. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1911 (podle Jana Herinka /Bělohorský administrátor P. Leo Mojžíš. Břevnovan, 2003, roč. 14, č. 4, s. 17n./ je Mojžíš autorem jedné „bělohorské“ fotografie, možná i dalších v oddíle o Břevnově a Bílé Hoře); Smíchovsko a Zbraslavsko: společnou prací učitelstva. Red. F. Hansl. Praha-Smíchov: vlastním nákladem, 1899 (opět podle J. Herinka jsou tu ilustrace podle fotografií L. Mojžíše, s. 167—180).
Autoři hesla: Ondřej Koupil & Anselm Skřivánek OSB