Fotograf zaměřený na místopisnou a portrétní fotografii, zejména herců.

Syn Karla Malocha, malíře a fotografa. Otec pracoval v jeho dětství a dospívání u Františka Fridricha, který mu 1874 přenechal ateliér ve svém domě v Praze v Michalské 17. Je pravděpodobné, že syn se  v tomto ateliéru vyučil a  později pracoval společně  s otcem. 17. 5. 1882 ohlásil samostatnou fot. živnost  v Michalské ulici, což bylo zapsáno v živnostenském rejstříku na 1882 pod číslem 546. Předpokládáme, že měl k dispozici i Fridrichův archív negativů, v jehož domě ateliér byl a kde měl on i jeho otec hlášeno bydliště. 
Jeho fot. začátky se zdály být velmi slibné. Na doporučení Fridricha se stal od 2. 10. 1883 členem Fot. společnosti ve Vídni jako 7. fotograf v Praze a to ve věku  pětadvaceti let!  S přihlédnutím k dalším životním osudům je pravděpodobné, že vzájemná spolupráce a spolužití  v jednom domě začalo mít trhliny, o jejichž příčinách se můžeme jen dohadovat. Příčiny mohly být generační i obchodní. Jistým poukazem na rozpory může být  fakt, že razítko „Carl Maloch“ nalezneme také na snímcích, které on vzhledem k věku nemohl vytvořit.  Podotkněme, že Fridrich neměl syna, že Karel Maloch v jeho domě žil od dětství...  Dům v Michalské asi 1890 Karel Maloch opustil a fotoateliér přestěhoval nejprve  na Ferdinandovu 40 a od 1895 na Eliščinu třídu 16.  
Jako fotograf navázal na Fridrichův a otcův odkaz a  pokračoval ve fotografování Prahy. Dokázal zachytit město i na akčních záběrech a při  dokumentaci událostí, zejména ze sportovního prostředí. Fotografoval i na Jubilejní výstavě 1891, kde měl samostatný pavilon. Portrétoval mnoho herců a umělců všeho druhu  a měl zřejmě  v této oblasti renomé, neboť s ním pravidelně spolupracovaly Divadelní listy i jiné časopisy.  
1899 se přestěhoval  na Václavské náměstí 25, do novostavby Assizurazione generali. V reklamě chválil svůj ateliér "jako největší a nejkrásnější v Čechách".  Podle Divadelních listů, kde tehdy inzeroval v každém čísle ročníku 1901 a 1902 týž nápadný inzerát, byla při ateliéru také zřízena "l. škola soukromá pro amateury k vyučování fotografie a retouche". 
Ani noblesní ateliér, ani tituly od různých státníků jej však nezachránily před krachem. Konkrétní fakta neznáme a  na příčiny můžeme jen  usuzovat. 20. 6. 1901 si mohli čtenáři Divadelních listů přečíst tuto svéráznou omluvu: "P.T. odběratele Div. listů zdvořile prosíme, aby laskavě omluvili opožděnou expedici předešlého 13. sešitu. Poněvadž list náš vychází ve velikém počtu výtisků, nemohl nám dvorní fotograf p. Maloch fotografie ... v plném počtu včas dodati". K 31. 7. 1903 se „bezpodmínečně vzdal“ své živnosti. Čím se zabýval po skončení své fotografické kariéry, nevíme. Neznámý je osud jeho archívu. Nežilo se mu asi příliš dobře, protože často střídal bydliště.

Odkazy:
Phot. Corr XX, 1883, s. 285; Phot. Corr. XXI, 1884, s. 38; P.Scheufler: Stará Praha. František Fridrich. Praha 1993; P.Scheufler: Jan Maloch. Antique III, 1996, č. 3, s. 20-21; P.Scheufler: Galerie c. k. fotografů. Grada, Praha 2001.