Langhans, Jan
Dětství a mládí prožil v Nových Dvorech u Kutné Hory, kde rodina žila a kde otec byl ředitelem velkostatku hraběte Rudolfa Chotka. Své vzdělání ukončil na vysoké škole technické v Praze, kde studoval potravinářskou chemii. Již za studií amatérsky fotografoval. Po studiích byl podle rodinné tradice po tři roky „adjunktem cukrovaru ve Žlebech“. 20. května 1876 otevřel fotografický ateliér v Jindřichově Hradci v Klášterské ulici 78. S výjimkou části roku 1878 jej provozoval vždy od jara do podzimu do roku 1879.
24. března 1880 získal v Praze živnostenský list pro obor fotografie. Ve stejný den, kdy jej oficiálně získat, si podal žádost o povolení fotografické živnosti v Praze ve Vodičkově ulici čp. 707 (č.37), kde zpočátku krátce spolupracoval s Antonínem Beranem. Roku 1882 byl přijat za člena Fotografické společnosti ve Vídni. Na jaře 1885 si otevřel první filiálku a to v Jindřichově Hradci, kde působil po pět sezón. Roku 1887 otevřel pobočku v Mariánských Lázních, kde obvykle s manželkou trávil léto a fotografoval významné lázeňské hosty, mezi nimi perského šacha a pozdějšího anglického krále Eduarda VII.
Pracovitý, cílevědomý a podnikavý Langhans si ve fotografickém podnikání vedl mimořádně úspěšně a jeho podnik získal pověst nejprestižnějšího portrétního ateliéru Prahy. Devadesátá léta a přelom století byla dobou největšího rozkvětu a největší společenské prestiže závodu, kdy také došlo k dalšímu zakládání filiálek. Nejprve roku 1898 v Plzni a Českých Budějovicích a o čtyři roky později v Hradci Králové. Údajně pro malou ziskovost byla pobočka v Českých Budějovicích k 1. červnu 1904 zrušena. Oblíbená filiálka v Mariánských Lázních byla prodána v roce 1911.
Po smrti Jindřicha Eckerta ho Langhans do roku 1912 vystřídal ve funkci protektora Českého fotografického spolku v Praze. Stanul tak na vrcholu společenském i odborném. Jako portrétista byl všeobecně uznáván, v časopisech se poměrně hojně reprodukovaly portréty z jeho ateliéru a sám Langhans vydal několikeré série portrétů herců a hereček i dalších známých osobností. V prvním desetiletí 20. století byla produkce pražského ateliéru již taková, že se mu přezdívalo „továrna na fotografie“. Pražský závod nabízel prakticky všechny myslitelné fotografické služby: vedle běžných portrétů v ateliéru zvětšeniny v životní velikosti, olejomalby podle fotografie, kolorované fotografie, skleněné diapozitivy, fotografování mimo ateliér ve zvláštním k tomu účelu upraveném voze, krajinářskou a momentní fotografii. Pražský ateliér byl schopen vytvořit vedle banální živnostenské podobenky i skvělý portrét v piktorialistickém duchu. V pražském ateliéru se podle dochovaných rukopisných vzpomínek natáčely „jedny z prvních českých filmů“. Firma reagovala také na rozvoj amatérského fotografování a kolem roku 1905 jako novinku zavedla v fotografování dokumentů a zvětšování fotoamatérských prací. V letech 1902 - 07 provozovala obchod fotopotřebami. Vynalézavým způsobem využívala také reklamy.
Od 1. ledna 1908 zahájil tříletou učební dobu u firmy J. F. Langhans Viktor Meisner II., manžel Langhansovy dcery Marie. Po vyučení získal zeť v podniku klíčové managerské postavení. 1. dubna 1919 se Jan Langhans úředně vzdal fotografického podnikání a závod vedl Viktor Meisner II. z managerského hlediska a Marie Langhansová-Meisnerová z hlediska obchodního. Archiv fotografických desek firmy čítal v roce 1922 přes půl milionu desek a mezi nimi byly i portréty mnoha významných mužů a žen, vytvářené jako Galerie osobností. Části této Galerie byly objeveny před rekonstrukcí domu ve Vodičkově ulici, ostatní desky, celý milionový archiv skleněných desek, byl po zabrání firmy po roce 1948 zničen. V rámci restitucí byl Langhansův dům navrácen a péčí o torzo archivu a výstavní aktivitou v někdejších ateliérových prostorách v Praze se zabývá nezisková společnost Pro Langhans.
Odkazy (výběr):
P. Scheufler: Stará Praha Jana Langhanse. Baset, Praha 1998 (tam obsáhlá literatura prameny); P. Scheufler: Jan Langhas. Torst, Praha 2005 (tam další literatura)
Více o životních osudech ke stažení zde: