Jeho otec František Vojtěch Krátký, pracující jako malíř, měl také tiskařský provoz. 1864 - 67 se vyučil u otce tiskařským technikám. Od října 1872 do června 1873 studoval tzv. elementární školu na pražské malířské akademii, což ho později vedlo k používání titulu „akademický malíř“. 11. 4. 1876 byl zapsán v knize kolínských živností jako  „malíř pokojů“ vedle Josefa Suchého - společníka. Od 13. 7.1877 měl zapsánu samostatnou živnost a to jako „malíř“. 1878 uváděl jako oficielní rok počátku své fot. dráhy, ale první archivní zmínka spojující jméno „Krátký“ a fotografie v Kolíně je až z 6. 8. 1880, kdy se zapsala firma  „Frz Wilhelm Krátký fotograph.atelier“. (Vilém byl  mladší bratr, který ve firmě pracoval i v pozdějších letech a označoval se jako „pomocný fotograf“). 20. 12.1883  oznámil změnu názvu firmy na „František Krátký“ a to s působností v čp. 45 na náměstí v Kolíně.
Vedle portrétů se věnoval fotografování v exteriéru. Důkladně procestoval český a moravský venkov. Jeho nejstarší známý  dat. snímek památky je ze  4. 9. 1881. Soustředil se především na stereofotografie.  Zvýrazňoval roli svých snímků při poznávání vlasti jako obrazové didaktické pomůcky. Fotografoval také v cizině,  kromě zemí Rakouska-Uherska pobyl na Balkánu, Itálii, Švýcarsku, Rusku, Německu, Francii, Monaku. Šířil i snímky cizích autorů, mj. E. S. Vráze.                  
19. 4. 1898 se oženil s dvacetiletou Annou Pospíšilovou a v manželství již méně cestoval a více se soustředil na vydávání již nafotografovaného. 12. 10. 1899 získal povolení ke „zhotovování ploten zinkografických neb světlotiskových při pozůstávající již živnosti fotografické“, což znamenalo možnost většího a efektivnějšího šíření   fot. záběrů. 1900 postavil na předměstí Kolína vilku a objekt s fotoateliérem, dílnami pro zinkografii, světlotisk a později povolenou litografii, označený jako Fotochemigrafický závod. Vedle stereofotografií vydával  kolorované diapozitivy, stereodopisnice, pohlednice i ilustrované tematické sešity s didaktickým textem a věnoval se i různým příležitostným tiskům, kde významné místo měla reklama.
Úspěšný rozvoj přerušila 1911 oční operace a portrétní ateliér v čp. 45 se musel pronajmout. Existeční tíseň vedla v dubnu 1913 k prodeji Fotochemigrafického závodu.  V portrétním ateliéru začal pracovat po dosažení plnoletosti syn Jiří (*1901). Vedle svého vrstevníka Rudolfa Brunera-Dvořáka byl  v epoše Rakousko-Uherska jedním z mála českých vskutku „evropských fotografů“. Šíří i výpovědí své fotografie.

Odkazy:
Prameny, literatura, výstavy-vše viz P. Scheufler: František Krátký. Český fotograf před 100 lety. Baset, Praha 2004.

Životopis ke stažení VIZ:

Uvedené fotografie pocházejí ze Sbírky Scheufler. Jakákoliv manipulace s nimi, včetně stažení, je možná jen po souhlasu majitele a uvedení zdroje.