Vojtěch Kramer vstoupil do augustiniánského řádu 12. 2. 1827 a po složení řeholního slibu byl 10. 12. 1829 vysvěcen na kněze. Poté působil v Praze jako učitel náboženství. Od září 1835 se stal ředitelem hlavní školy v Domažlicích, 20. 11. 1848 se stal ředitelem a katechetou na domažlické reálce. Od srpna 1850 se stal také převorem konventu augustiniánů. Působil též jako biskupský notář v Českých Budějovicích, byl čestným měšťanem Domažlic, čestným členem sboru ostrostřelců. Ve všech funkcích setrval do září 1871, kdy odešel na odpočinek. V nekrologu (viz Odkazy) se psalo, že „mimo úřadů těch s velkou zálibou obíral se kreslením, malířstvím, broušením optických skel, hudbou, řízením hodin...“
Fotografoval zřejmě v letech 1845-1860. Na rozdíl od jiných duchovních, které u nás fotografie zaujala především z vědeckého hlediska, jeho zajímala především výtvarná stránka procesu a nepochybně jej zaujalo také jako forma, jak nevšedním způsobem projevovat radost svým bližním.
V Muzeu Chodska v Domažlicích se dochovalo přes 400 jeho fotografií. Portréty převážně na slaném papíře představují pestrou paletu domažlické společnosti nejrůznějších sociálních skupin. Defilují zde tváře a postavy lidí fotografovaných samostatně nebo ve skupinách, prostých i bohatých, v pracovním i slavnostním oděvu. Drtivá většina snímků je na výšku, fotografovaná venku. Nalezneme zde i portrét Boženy Němcové. Někdy mají portrétovaní atributy své profese, nebo je charakterizují další vnější dekorativní prvky. Přes dlouhý čas expozice působí většina portrétů bezprostředně a uvolněně, nechybí ani šprýmy. Některé ze snímků mají charakter pracovních skic včetně nedokončené retuše a částečného kolorování. Občas užil jednoduché montáže nebo vkopírování, často domalovával oči, vzácněji také koloroval tvář nebo ozdoby na šatech.
Jde o mimořádné fot. dílo, vzácnou památku. Neznáme v naší zemi jiný tak rozsáhlý a tak starý a zároveň ucelený soubor fotografí od jednoho autora. Kramerovy snímky dokládají způsob práce v raném údobí fotografie a představují pestrý průřez všemi vrstvami soudobé městské společnosti. Na výstavě Sto let české fotografie v roce 1939 Kramerových 66 fotografií bylo vůbec nejpočetnější souborem od jednoho autora.
Odkazy (výběr): Posel od Čerchova, 25. 5. 1878 (nekrolog) ; P. Scheufler: Vojtěch Kramer. Antique III, 1996, č. 9, s. 30-31; P. Scheufler: Galerie c. k. fotografů, Praha 2001.