Fotograf a knihkupec, významný vydavatel pohlednic.

Pocházel z rodiny kováře. Po absolvování čtyř tříd gymnázia r. 1900 vstoupil do učení k obchodníkovi, fotografovi a vydavateli pohlednic Emilu Müllerovi do  Náměště nad Oslavou. On  a druhý tamní fotograf  Ludvík Höfer mu dali znalost základů fot. řemesla. Jeho první fotografie vznikly již 1900. Svůj první fotoaparát zakoupil tak, že si pro něj zajel na kole do Vídně k firmě  Bernhard Wachtl.
Po ukončení učebního poměru byl přijat jako vedoucí do nově zřizované prodejny (knihkupectví a papírnictví) náměšťské filiálky firmy  J. F. Kubeš  z Třebíče a souběžně si roku 1906 otevřel vlastní fot. živnost.  Kromě podobenek, svateb, odvodů, křtin, pohřbů atd. intenzivně fotografoval  místopisné motivy, které vydával na světlotiskových pohlednicích. Oženil se s Františkou Novákovou, dcerou místního hodináře. Z tohoto manželství měl dvě dcery – Marii (1913) a Františku (1915). Rozběh jeho podnikání zbrzdila 1. svět. válka, kterou prožil jako laborant rentgenové laboratoře.
Největší rozmach jeho vydavatelské a fot. činnosti začal po 1918 a skončil až likvidací jeho živnosti (zřejmě 1950). Roku 1923 převzal do vlastnictví dosavadní Kubešovu knihkupeckou filiálku a 1924 (či 1925) si vybudoval nový ateliér ve vlastním novém domě „Za sádkami“.  Množství pohlednic, které vydal, je ohromující! Snad každá obec západní Moravy má od něho minimálně jednu pohlednici. Mezi záběry jsou však i obce z východních Čech, z dalších oblastí Moravy, ze Slovenska i z Podkarpatské Rusi. Knollova produkce pohlednic byla natolik kvalitní a rozsáhlá, že se na Třebíčsku a Náměšťsku neprosadily ani tehdejší velké pohlednicové firmy Fototypia Vyškov či Grafo Čuda Holice, které jinak působily na celém území Čech a Moravy. Kromě pohlednic vydával stereofotografie, nejen místopisné (v edici Poznej svou vlast), ale i naučné.
Zpracovával  také obrazovou dokumentaci pro brněnský památkový úřad, jeho fotografie  se objevily v publikaci Třebíč – město a okres, kterou asi 1932 vydala Národohospodářská propagace ČSR, a ještě 1948 jeho fotografie doprovodily Dějiny farnosti náměšťské  od náměšťského děkana R. Tenory.
Přes rozsáhlou fot. činnost nadále vedl knihkupectví a papírnictví, k nimž přidal prodej textilního a galanterního zboží,  prodej potřeb pro včelaře a půjčovnu úzkých filmů. Mimo to byl aktivně činný v několika spolcích, hlavně v Sokole a ve svazu včelařů. Asi již nezjistíme kolik fotografií vytvořil, ale jen torzo jeho pozůstalosti, které je uloženo v Muzeu Vysočiny Třebíč, tvoří 5600 negativů místopisných záběrů. Jeho pohlednice jsou dodnes důležitým obrazovým pramenem. Obnovený zájem o jeho dílo dokumentuje několik úspěšných výstav v Muzeu Vysočiny Třebíč i vznik pamětní síně v Náměšti nad Oslavou.

Odkaz: F. Gregor, M. Maloušek: Náměšť nad Oslavou ve starých pohlednicích a fotografiích, Amaprint-Kerndl, Třebíč, 2006.
Autoři medailonku: F. Gregor, M. Maloušek