Pocházel z rodiny kaligrafa někdejších belgických emigrantů. Vystudoval chemii na vysokém učení  v Praze a současně navštěvoval malířskou akademii. Po praxi u fotografa Samuela Kohna v Praze a nakladatele Eugena Petersona v Příbrami  (od 1864) se stal fotografem v Plzni. Nejprve byl od začátku roku 1867 krátce společníkem J. M. Zýky v Panském mlýně a  poté si postavil zcela nový "Glas-Salon při promenádě", kde začal pracovat již 12. 5. 1867.  Jako zdatného portrétistu ho vítal místní tisk. Brzy se stal oblíbenou a známou osobností, která se podílela na organizování národních a osvětových podniků, plesů, výletů a slavností. Vedle portrétů s oblibou fotografoval  plzeňské architektury,  události i stavební proměny města i širokého okolí (Plasy, Kladruby, Stříbro, Strakonice, hrad Krašov...).  Stalo se zvykem, že si měšťané nechali od Böttingera zdokumentovat svůj dům před přestavbou.  Vedle měšťanských domů fotografoval v Plzni všechny veřejné budovy, nové průmyslové podniky a pořídil i několik panoramat  města. Pozornost věnoval také dokumentaci lidových krojů. Do Plzně uvedl  techniku chromofotografie.  
Po roce 1870 se začal zabývat světlotiskem a od roku 1877 fotolitografií. Vedle fotografií, fotografických reprodukcí a zvětšování  inzeroval také kreslení figur, architektur a ornamentů. Zabýval se také ilustrací a karikaturou, spjatou mnohdy s plzeňským společenským životem (například se zábavním odborem Měšťanské besedy „Mňau“). Kreslil také pozvánky k šibřinkám Hlaholu i  Sokola.  Celkem vystřídal v Plzni 4 místa svého působení, nejdéle působil v čp. 118 u reálky, kam se přestěhoval "od starého Pražského mostu", kam přesídlil kolem 1871 ze svého prvního samostatného podniku. Přesně letopočty stěhování ateliérů nejsou k dispozici.
Pracovitost, znalosti ani kvalita ovšem nepomohly k dostatečné prosperitě. Böttingerova dcera v rukopisných vzpomínkách uvádí, že „tatínek, postižen finančním krachem z let sedmdesátých, opustil zklamán a roztrpčen Plzeň“ v roce 1882.  Důvodem odchodu byla zřejmě malá spokojenost s uplatněním svých schopností a rostoucí zájem o reprodukční techniky, která nemohl v Plzni naplno uplatnit.  Novou orientaci dosvědčuje přednáška  o světlotisku a heliografii, proslovená v Českém spolku architektů a inženýrů 28. 11. 1883, která poté byla publikována ve Zprávách spolku. V Praze pět let pracoval ve fotozinkografickém závodě Jakuba Husníka, krátce také u Karla Bellmanna.  Je možné, že fotografie Prahy pro Bellmannovo album světlotisků vydané roku 1883 vytvořil právě Böttinger. Böttingerovi jsou také připsány (H. Volavková) podivuhodně živé momentky ze slavnosti Fidlovačka, datované1883. Vedle fotografování Böttinger stále kreslil a maloval, někdy ve vzájemném propojení s fotografií.  Stal se členem Českého fotografického spolku a roku 1885 namaloval jeho štít.  V roce 1885 se pokusil zřídit vlastní fotostudio, které perspektivně mělo být grafickým závodem a to na Václavském náměstí (v čp. 807). Po nezdaru přijal roku 1887 nabídku k cestě do Ameriky a odjel do Milwaukee, kde firmě Brown & Co. zařídil provoz pro světlotisk. K rodině do Příbrami se z USA vrátil až po dvou letech -  v říjnu 1889. Od ledna 1890 se stal vedoucím ateliéru Hynek Fiedler v Praze, kde budoucího mladého majitele Josefa Fiedlera zasvěcoval do tajů fotografie.
Zásadní změnu v jeho životě přinesla Jubilejní výstava v Praze, kam byl jmenován instalačním inženýrem (instaloval hlavní Průmyslový palác). Zásluhou Dr. Bedřicha Schwarzenberga začal pracovat jako inženýr  v Ústřední hospodářské společnosti pro Království české se starostí o instalaci každoročních hospodářských výstav v Královské oboře. Podílel se tedy i na Národopisné výstavě. Své světlotisky naposledy vystavoval roku 1891. V tomto roce se také definitivně přestal zaobírat fotografií. Epilogem byla studie O světlotisku do výstavního katalogu Sto let práce (vydáno 1892).
Po úmrtí manželky se oženil s její mladší sestrou Terezií, jež byla matkou Huga Böttingera, známého malíře, grafika a karikaturisty, který měl pseudonym Dr. Desiderius. 

Odkazy: ? Böttingerová: Některá životopisná data o mém tatínkovi (rukopis), Plzeň 1921; L. Lábek: Počátky a rozvoj fotografie v Plzni, Klub fotografů amatérů v Plzni, Plzeň 1924; H. Volavková: J. B., Fotografický obzor 1934, s. 165-166; P. Scheufler: Galerie c. k. fotografů. Grada, Praha 2001 (tam další literatura)